Leonberger - jaký je
Je to velký, silný pes, který ale zároveň vyniká svojí milou a přátelskou povahou, láskou k dětem a také neohrožeností, která z něj dělá i dobrého hlídače Vašich příbytků.
Dal by se přirovnat i k něžnému obru, dobrosrdečnému příteli,ale pozor není to žádný ňouma a je-li potřeba, dokáže velice dobře ohlídat rodinu a celý dům.
Samozřejmě, že jeho velikost s sebou nese i určité specifické požadavky a nároky jak na výživu, tak i na prostor.
Kvalitní strava v požadovaném množství, pravidelné procházky, ošetřování a česání a samozřejmě spoustu pozornosti a lásky - to vše leonberger potřebuje k plnohodnotnému životu spokojeného psa. Za to Vám bude oplácet láskou a věrností .
Je vhodný i k canisterapeutickému výcviku, právě pro svoji klidnou a vyrovnanou povahu na kterou je i kladen důraz při chovu.
Máte-li tedy volný čas, spoustu energie a lásky na rozdávání, chcete-li svojí rodinu rozšířit o velkého a chlupatého čtyřnohého přítele, jste schopni mu zajistit vše co potřebuje, neváhejte a pořiďte si leonbergera.
Původ : Německo.
Datum publikace originálního platného standardu: 04.01.1996.
Použití : Hlídací, společník a rodinný pes.
Rozdělení dle F.C.I. :
Skupina 2
pinčové, knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi
a další.
Část 2.2
Molossové, dogovití psi. Bez
zkoušek z výkonu.
Krátký přehled historie: Na konci třicátých a začátkem čtyřicátých let 19. století, Heinrich Essig, městský radní v Leonbergu, městečka poblíž Stuttgartu, zkřížil černobílou fenu Novofundlandského psa s dlouhosrstým Svatobernardským psem z klášteru „hospic“ Veliký St.Bernhard. Později byl ještě přikřížen Pyrenejský horský pes. Následkem byli velcí a mohutní psi s převážně dlouhou, svrchní jemnou srstí. Essigův cíl byl pes, co nejvíce vzhledem podobný lvu. Lev je heraldické zvíře města Leonberg.
První „opravdoví“ Leonbergeři
se narodili v roce 1846. Jsou spojením vynikajících vlastností a kvalit plemen,
z nichž byly vykříženi.
Během krátké doby našli tito
psi, symbolizující město „Leonberg“ domov po celém světě.
Na konci 19. století, byl
Leonberger v Baden-Wurttembergu preferovaným „farmářským“ psem.
Byl oblíben pro pochvalné
vlastnosti jako ostražitost a mnohostrannost .
V obou světových válkách počet
Leonbergerů dramaticky klesl.
Dnešní Leonberger je znamenitý
rodinný pes který dokáže splnit všechny požadavky moderního života.
Celkový vzhled : Dle původního účelu je Leonberger velký, silný, svalnatý a přitom elegantní pes. Je charakteristický svým sebevědomým klidem , ovšem s živým temperamentem. Zvláště psi samci jsou silní a mohutní.
Důležité proporce:
Kohoutková výška je v poměru k délce těla: 9 : 10.
Hloubka hrudníku je téměř 50%
kohoutkové výšky.
Chování - temperament :
Jako rodinný pes je Leonberger velmi příjemným partnerem , splňujícím požadavky
současných životních podmínek, kterého můžete vzít bez problémů kamkoli s
sebou.
Je charakteristický svojí
láskou k dětem . Není ani plachý ani agresivní. Jako společník je příjemný,
poslušný a neohrožený ve všech situacích života.
K požadovaným povahovým
vlastnostem patří zejména :
- sebejistota a klid s
nadhledem
-
střední temperament (včetně
hravosti).
-
ochota přizpůsobit se
-
dobrá učenlivost a schopnost
pamatovat si již naučené
-
je necitlivý k hlukům
Hlava :
Celkovým dojmem je hlubší než širší a spíše podlouhlá než rozložitá. Poměr délky
čenichu k délce mozkovny je cca 1 : 1.
Kůže je přilehlá, netvoří
žádné záhyby ani vrásky.
Lebeční partie :
Lebka : Z profilu a zepředu mírně klenutá, velikostí a mohutností přiměřeně odpovídající celkové stavbě těla, je silná ale ne těžká. V zadní části není o moc širší než v oční partii.
Stop : dostatečně vyjádřen.
Obličejová partie:
Nos : Černý.
Čenich : Spíše dlouhý, stejnoměrný, nikdy špičatý ani proláklý, spíše mírně klenutý (beraní nos).
Pysky : Jemně přilehlé, černé, koutky uzavřené.
Čelisti - zuby : Silné čelisti s perfektním a kompletním nůžkovým skusem, horní zuby těsně překrývají zuby spodní bez jakékoliv mezery, jsou v čelisti svisle stojící. Dle zubního vzorce 42 zdravých zubů (chybějící M3 je tolerován). Klešťový skus je přípustný při správném postavení špičáků.
Líce : Jen mírně vyvinuty.
Oči :
Světle hnědé až tmavě hnědé, středně velké, oválné, ani hluboko uložené, ani
vyčnívající, ani příliš blízko u sebe, ani příliš daleko od sebe. Oční víčka
přilehlá, ne jakkoliv ukazující spojivku.
Oční bělma ( viditelná část )
není zarudlé.
Uši : Vysoko nasazené, ale ne příliš vzadu, přiléhající k hlavě , střední velikosti, masité.
Krk : Přecházející mírným obloukem ke kohoutku. Spíše delší než zavalitý, bez volné kůže nebo laloku.
Tělo :
Kohoutek : Vyjádřen, zvláště u samců.
Hřbet : Pevný, rovný, široký.
Bedra : Široká, silná, dobře osvalená.
Záď : Široká, relativně dlouhá, jemně zaoblená, plynule přecházející k partii ocasu; nikdy příliš přestavěná.
Hruník : Široký, hluboký, dosahující přinejmenším k úrovni loktů. Ne sudovitý, více oválný.
Spodní linie - břicho : Jen mírně vtažené.
Ocas : Velmi dobře osrstěný; při postoji visí dolů přímo; při pohybu je jen mírně prohlý a pokud možno neměl by být nesen nad úrovní hřbetu..
Končetiny : Velmi silné, zvláště u samců.
Hrudní končetiny: Rovné v normálním postavení.
Ramena - nadloktí : Dlouhé, skloněné, výrazně úhlené, dobře osvalené.
Lokty : Blízko u těla, přiléhající.
Nadprstí : Silné, rovné; při pohledu ze předu přímé; ze strany téměř svislé .
Tlapy : Rovné (žádné vybočení ani vně ani ven), kulaté, těsně uzavřené, prsty dobře klenuté; černé polštářky.
Pánevní končetiny: Při pohledu ze zadu je postavení končetin ne příliš uzavřené, paralelní.
Hlezna: silná, stabilní, nesměřují ani dovnitř, ani ven.
Pánev : Svažující se.
Stehna: Spíše dlouhé, svažující se, silně osvalené. Výrazný úhel kolenního kloubu.
Bérce : Silné, výrazný úhel hlezenního kloubu.
Tlapy : Rovné, jen mírně oválné. Prsty klenuté, polštářky černé.
Chůze - pohyb: Prostorný a harmonický. Dobrá mechanika a výrazný záběr končetin. Končetiny
se musí při pohledu zepředu pohybovat paralelně.
Osrstění
Srst : Středně měkká, jemná až hrubší, bohatá, dlouhá, přiléhající, nikdy dělená na pěšinku, i přes hustou podsadu je patrný tvar těla , rovná, mírné zvlnění je ještě přípustné; Na krku a hrudi tvoří hřívu, a to zvláště u samců; výrazné osrstění je na předních nohách a bohaté „kalhotky“ na zadní straně stehen a pánevních končetinách .
Barva : Lví žluť, červená, červenohnědá, také písková (bledě žlutá, krémová) a všechny kombinace těchto barev, vždy s černou maskou; černé pesíky /úhlování/ jsou dovolené; nicméně černá nesmí určovat základní barvu.
Světlejší odstíny základní barvy na spodní straně z ocasu, hřívě, praporcích na předních nohách a „kalhotkách“ na zadních nohách jsou přípustné, pokud nenarušují celkový dojem psa. Malá bílá skvrna nebo pruh na hrudi a bílá srst na prstech jsou přípustné.
Velikost
:
Kohoutková výška :
Psi 72 až 80 cm (doporučený
průměr 76 cm).
Feny 65 až 75 cm (doporučený
průměr 70 cm).
Chyby : Jakákoliv odchylka od standardu může být považována za chybu a závažnost chyby by měla být posuzována v závislosti na její prioritě.
Vylučující vady
:
-
bázliví nebo agresivní psi.
- silné anatomické vady (to
jsou : kravský postoj, kapří hřbet, výrazně klesající záď; extrémně vybočené
přední končetiny. Absolutně nedostatečné úhlení ramenního kloubu, loktů či
hlezen.
-
Hnědý nos.
- Velmi silný nedostatek
pigmentu na pyscích.
- Chybějící zuby (s výjimkou
M3). Předkus, podkus.
-
Oči bez podílu hnědé barvy.
- Vychlípená víčka, vchlípená
víčka / ektropium, entropium /.
-
Silně kroužkující, háčkující ocas nebo ocas příliš vysoko stočený, nesený na
zádi .
-
Hnědé polštářky.
-
Kudrnatá nebo silně vlnitá srst .
- Chyby barev (hnědá s hnědým
nosem a hnědými polštářky; black and tan/černá s pálením/; černá; stříbrná;
divoká barva/barva divokého prasete/).
-
Absolutní ztráta masky.
-
Příliš mnoho bílé (dosahující od prstů až po spěnky), bílá skvrna na hrudi větší
než dlaň ruky, bílá na dalších partiích těla).
POZN.: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná do šourku.